KINEZIOLOGIE - ONE BRAIN

 

Různé typy fyzických a duševních problémů, bolesti hlavy, zad, obezita, alergie, různé typy závislostí a fobií mohou být způsobeny již zapomenutým velkým zatížením organismu, nenadálým úlekem anebo i zapomenutou banální drobností. Náš obranný mechanismus tuto událost vyhodnotí jako nebezpečnou a nezávisle na našem vědomí uloží do paměti stresový blok. Tím pak zamezí energetickému proudění na úrovni centrální nervové soustavy a následovně i v příslušné části těla.

Metoda ONE BRAIN se zabývá odblokováním těchto emocionálních traumat, stresů a jejich následným působením, které vytváří v osobnostním schématu slepé skvrny, blokující určité schopnosti. Typickým příkladem takové skvrny jsou například dysgrafie nebo dyslexie, kterými se metoda ONE BRAIN zabývá především.

Jak se zachováme při fyzickém problému?

Na zakrytí vzniklého ekzému se použije účinný krém, při oslabení zraku se nasadí brýle, astmatické děti jezdí z měst na venkov a děti z venkova naopak na hospitalizaci do městských nemocnic. Na pracovní přepětí a stresy dospělých je nejblíže po ruce některý ze stovek prášků, alkohol či cigareta, jiné psychické problémy se řeší opakovanými návštěvami prosperujících poraden. Snaha mnohých z nás řešit podobným způsobem naše případné fyzické problémy končí často na operačním stole. Proč? Protože je to přece úplně normální a jinak to nejde. To je ovšem hluboký omyl. Výsledkem je pouze dovedné zamaskování nehledané původní příčiny problémem novým.

Skutečná příčina však z našeho těla nezmizí, ale působí dále, což se projeví buď zvýšenou intenzitou stejného problému (na ekzém musíme použít silnější krém, protože původní už nezabírá) nebo se problém přesune na jiné místo našeho těla. V případě operace a úspěšného vyjmutí některého z našich orgánů máme najednou potíže s orgánem jiným.

Jak nás ovlivňují systémy přesvědčení

Systémy přesvědčení jsou výsledkem mnoha vlivů, které od početí vstřebáváme. Tzv. otištěné programy, ovlivňované generační výchovou v rodině a ve společnosti, určují náš žebříček hodnot. Učíme se, co se má, co se smí a co je tabu. Programujeme si a je nám programováno nejen to, jak se máme chovat a jednat, ale dokonce i to, jak se máme cítit. “Kluci a statečné holčičky nepláčí!”

Svůj vlastní světový názor si vytváříme podle dané společnosti a individuálně podle rodiny, ve které vyrůstáme. Vždy jsme jako jedinci porovnáváni s očekávanými normami společenského styku. Tyto vytvářené programy chrání naši psychiku a v dospělém věku podle nich jednáme automaticky.

Co se stane, byl-li program vytvořen pod vlivem stresu? Jako děti jsme se převážně soustředili na přítomnost, protože se naše systémy přesvědčení teprve začínaly formovat. Byly jsme fascinováni novými objevy a zájmy, absorbovali jsme vše nové a brali to tak, jak to je. Dá se bez nadsázky říci, že děti skutečně mysli, spojují nové s již poznaným, analyzují a vytváří si pro sebe nové možnosti bez omezení. Znáte všichni dětskou otázku “Proč"? My, dospělí, žasneme, jaké spojitosti dítě napadnou. V konfrontaci se strachem, bolestí nebo násilím prožije dítě traumatický šok. Je-li to šok dost silný nebo dlouhodobý, zintenzivní se negativní emoce a neoddělitelně se spojí se vzpomínkou na událost. Při každé podobné události mohou být opětovně vyvolány v podobě negativního emočního prožívání i s podobnými reakcemi těla. Stačí např. dítěti, které pozoruje ropuchu a třeba na ni i sahá, zaječet nad hlavou “Fuj" a naplácat mu přes ruce. Proč? Je ta ropucha nebezpečná a může skutečně dítěti ublížit ? Ne, pouze my pokračujeme v generacemi naprogramovaném chování “To je fuj !". A jsme schopni rozumně posoudit situaci když v nás pracuje program “Fuj"?

Tyto naprogramované systémy přesvědčeni nejsou naším myšlením. Skutečné myšlení probíhá v přední části mozku, která je schopna udržet se v přítomnosti a zachovat „chladnou hlavu“. Pouze zde jsme schopni vymyslet nejlepší možné řešení pro danou situaci, ať je sebeproblematičtější. Máme-li však v paměti uloženy program, který připomíná situaci v přítomnosti, automaticky nám naskočí. Ve stejných situacích jednáme opakovaně stejnými způsoby, ať už se nám to líbí nebo ne - jsme naprogramováni.

Systém ONE BRAlN nechápe dyslexii jako konkrétní poruchy učení se číst, psát, počítat, ale jako celkovou neschopnost se učit zapříčiněnou traumatizující zkušeností. Jde i o přetrvávající neschopnost učit se u dospělých, neschopnost navázat harmonický vztah, nebo strachy, jež si neseme z dětství, problémy s autoritami, se sebevědomím, fobie, závislosti, dokonce i na partnerovi, dětech, či někom z rodičů, které přetrvávají až do dospělosti. Jednalo-li se o zážitek ve škole, bude souviset se školními předměty. Ve skutečnosti jde o formu obrany - program jak se ubránit dalšímu emočnímu utrpení. Vytvoříme si sytém přesvědčení: Neumím, nesmím, nemohu, vždy musím apod. ve spojitosti s danou situací. Od této chvíle duševní aktivitu pouze předstíráme - bojíme se učit. Bojíme si zapamatovat, porovnávat, posuzovat, omlouvat, tolerovat. Z tohoto bodu se pak mohou odvíjet formy nutkaného chování - fobie, alergie, strach z budoucnosti a další.

Popřeme-li poznání a přijetí sama sebe jako vlastní autority, vydáváme se na milost a nemilost každé vnější autoritě. Poznáním svých přirozených dispozic přijímáme odpovědnost za své reakce v životních situacích. Odstraníme-li nepraktické a sužující programy z naší mysli, dáváme si možnost Volby reagovat jinak. Metodou ONE BRAIN, která má možnost k uvědomění si Věku příčiny špatného systému přesvědčení, to jde velmi rychle.

Uvedená metoda neřeší jen poruchy schopnosti učit se číst, psát, počítat, sluchově rozlišovat či jinak vnímat, které jsou souhrnně označovány jako lehké mozkové dysfunkce, sledované především u dětí. Lze pracovat na přecitlivělých reakcích i na posedlostech projevujících se nutkavým chováním, které vědomě nelze ovládnout.

Odborník používající metodu ONE BRAIN může komunikovat pomocí testování svalové tenze s tou částí paměti, ve které se stresory ukládají. Pomocí vhodných korekcí, pochopením příčiny stresu a především rozvzpomenutím se na tento stres je možné jeho důsledky trvale odstranit. V případě fyzických problémů, které původně vznikly z psychické nerovnováhy, tělo může zahájit samoozdravný proces a zvýšit obranyschopnost.

 

Každý z nás je sám za sebe zodpovědný a může se svobodně rozhodnout, jaký způsob pro řešení svého problému zvolí. 

 

 

„Tím, že si existenci svých problémů sami uvědomíme, jsme již na půl cesty k jejich odstranění.“