Kronika jedné větve rodu Johánek

Tento text je součástí připravované publikace, kterou bych chtěl pro naše široké příbuzenstvo vydat. Bude určena hlavně starší generaci, která neovládá práci s počítačem. V budoucnu se (za předpokládaného doplňování nových údajů konkrétním vlastníkem) také může stát cennou hmotnou památkou děděnou z generace na generaci. Tato publikace budou tedy obsahovat i údaje, které na těchto stránkách nenajdete (viz Osudy jednotlivých členů našeho rodu.

Brožuru ovšem nemůžu dodělat bez informací, které mně mí žijící příbuzní ještě neposkytli. Milí příbuzní, naleznete ještě doma dotazník, který jsem vám posílal, a který nutně potřebuji pro ucelení rodinné kroniky? Pokud ne, můžete si ho zde stáhnout. Prosím vás o jeho, pokud možno, rychlé vyplnění a zaslání. Díky. Stejně tak děkuji těm, od kterých jsem už vyplněný dotazník obdržel.

Vážený čtenáři, milá čtenářko, začínáš číst text, který mapuje historii jedné větve Johánkova rodu. Společně se samotným rodokmenem a kronikou osvětluji některá fakta, která s mojí prací souvisejí a jejichž objasnění považuji za nezbytné pro lepší orientaci v dané problematice.

Zdůrazňuji, že KAŽDÝ si může udělat svůj rodokmen a kdokoliv může pokračovat v tomto rodokmenu (a vylepšovat ho). Matriky i nejrůznější archivy jsou volně přístupné, lidé přívětiví a ochotní. Ještě více ochotná je většina starých lidí, pamětníků. Ti si velice rádi zavzpomínají na své mládí a rozpovídají se o svých osudech nebo o osudech svých dávných známých.

Rodokmen se dá dělat dvěma způsoby: buďto z minulosti do současnosti, tj. postup, který jsem využil v tomto díle, nebo ze současnosti do minulosti, kdy se od žijící osoby geometrickou posloupností rozrůstá počet předků starších generací (2 rodiče, 4 prarodiče, 8 praprarodičů…).

Při zpracovávání historie našeho rodu jsem čerpal z mnoha pramenů. Ze začátku jsem se samozřejmě ptal žijících příbuzných, poté jsem začal pátrat v matrikách. Ty jsou uloženy v okresních (zhruba od roku 1901 do současnosti) a oblastních archivech (ty starší). Matriky se dělí na matriky narozených, oddaných a zemřelých. Někdy bádání usnadňují indexy k matrikám (abecední řazení příjmení). V matrikách o dotyčném nalezneme datum narození, bydliště, jméno jeho rodičů, prarodičů (ta v starších matrikách chybí)a další již méně důležité údaje (datum křtu, jména kmotrů, jméno porodní báby, příčina úmrtí…). Obecně by se dalo říct, že stářím matrik klesá počet údajů o té které osobě. Pátrání po příbuzných stěžuje staletími měnící se písmo. Na druh písma měly vliv i dobové poměry v českých zemích (například za 2. druhé světové války se matriky opět psaly švabachem).

Závěrem úvodu děkuji všem pamětníkům, ať už příbuzným nebo známým, žijícím nebo již zemřelým, kteří se mnou zavzpomínali na léta minulá, oprášili zašlé a skoro zapomenuté příběhy a na starých fotografiích, které v této kronice zveřejňuji, určili totožnost našich drahých příbuzných. Mé poděkování také patří pracovníkům a pracovnicím nejrůznějších archivů a museí, kteří mně byli při bádání nápomocní.[na začátek textu]

Pokud se budeme držet současného vědeckého výkladu lidského vývoje, nalezneme našeho nejstaršího předka již v miocénu, to znamená před 20 miliony lety v období třetihor. Dryopithecus, nejstarší známý předek lidské vývojové linie, byl velká opice, která žila ve východní Africe, Evropě, severní Indii a Číně[1]. Příslušníci tohoto druhu byli velmi početní a jejich způsob života jim dovoloval po dobu přibližně 12 miliónů let (mezi 20 až 8 milióny) osidlovat rozlehlá území. (Odpůrcům Darwinovy evoluční teorie doporučuji tyto stránky.)

Přeskočme ale nyní ve vývoji lidské osobnosti až do jeho současného stadia, tj. do stadia Homo sapiens sapiens (člověk rozumný). Přeskočme i dobu vynálezů a objevů, bez kterých by dnešní svět nemohl fungovat (vynález kola, rozvoj sklářství atd.). Přeskočme dobu vzniku českého království i husitské války. Z těchto dob záznamy o rodinných klanech chudých vrstev neexistují, nebo se jich zachovalo jen velmi málo. Svůj rodokmen starší 15. století tak mohou vypátrat pouze potomci šlechtických rodů nebo některých poddaných měšťanů. Pro potomky venkovanů je dohledání přes pět set let starých předků spíše dílem náhody, a to mimo jiné i proto, že v Čechách bylo vedení matrik nařízeno až na přelomu 16. a 17. století. Na území bývalého okresu Domažlice ale v předbělohorské době (do roku 1620) vznikly matriky pouze na farách v Meclově a Poběžovicích[2]. Pátrání také znesnadňují dříve neexistující příjmení. Ta v českých zemích vznikala postupně v průběhu několika století, přibližně od 14. do 18. století, a to nejprve u šlechty, pak u měšťanů a svobodných sedláků. Všeobecná dědičnost a neměnnost příjmení byla uzákoněna teprve roku 1780[3]. Tehdy také dostali svá příjmení i bezzemci a čeleď, pokud je dosud ještě neměli. Jinak však byla příjmení většinou vžita od počátku 16. století. Do té doby se lidé mohli identifikovat podle křestních jmen a místa původu či přízviska (například Vavřinec z Březové, Jiří z Poděbrad, Arnošt z Pardubic, Jan řečený Veliký…).

V České republice v současné době žijí lidé s téměř 61600 různými příjmeními[4]. Mezi nejčastější příjmení patří samozřejmě Novák, Svoboda, Novotný, Dvořák, Černý, na 20. místě je Sedláček. Příjmení vznikala podle charakteristických vlastností člověka (Veselý, Tichý), podle jeho vzhledu (Malý, Slabý), povolání (Kovář, Kolář), majetnosti (Bohatý, Chudý) atd. Původ příjmení Sedláček objasňuje J. Š. Baar ve své povídce Hanče[5]: v dávných dobách vojna trvala 14 let a hospodáři, aby ochránili své syny před vojenským kabátcem, hleděli svého syna co nejdříve oženit. K odvodu se totiž nemusel dostavit ženatý hospodář. Proto nebývalo žádnou vzácností, když sedláci postupovali postupovali své grunty již sedmnáctiletým synům. Takovýmto mladým hospodářům se pak přezdívalo „sedláček“ a proto se toto příjmení dnes vyskytuje po celé naší vlasti. Jednoduchý původ má naše nejčastější příjmení - přízvisko Novák dostal nový člověk na vsi. Stejný původ má i jeho německá obdoba Neumann, Najman atd.

Vývojem vznikly i příjmení nemálo podobné Johánkovi: John, Johanides, Johan, Johanovský, Johaník, Johanes, Johanis, Johanna, Johannes, Johana, Johne, Johančík, Johanus, Johann. Pouze první dvě uvedené jsou častější než Johánek. Některá z těchto příjmení mohla vzniknout zkomolením jiného (viz drobné rozdíly mezi nimi), stejně tak, jako se stalo v případě obrozeneckého buditele Josefa Dobrovského. Jeho otec se jmenoval Doubravský a jméno bylo zkomoleno matrikářem neznalým češtiny[6].

Pokud se budeme zabývat historií příjmení v českých zemích, záhy si uvědomíme snad nejdůležitější poznatek: některá příjmení se vyskytují pouze na určitém území naší vlasti. Tak jako jsou pro Moravu typická příjmení Drozd, Matula nebo Ondrák[7], tak se na Chodsku ve vysokém počtu nachází příjmení Váchal, Růžek, Konopík, Pivoňka, Kuželka. Na některých gruntech se některá příjmení dokonce drží již nejméně půl tisíciletí[8] (v Tlumačově například rod Kozinů, starší záznamy neexistují).

Příjmení Johánek se ve vysoké míře vyskytuje na Chodsku a Klatovsku. Kromě Prahy, kde je nejvyšší koncentrace různých příjmení a Plzně, jakožto hlavního města západních Čech, můžeme více rodin Johánkových nalézt pouze v severních Čechách[9]. Domnívám se ale, že i tam, stejně jako do Prahy či Plzně, přišli Johánkovi právě z Chodska nebo Klatovska[10]. S postupujícím pokrokem a zrychlující se dopravou se hranice výskytu jednotlivých příjmení nezadržitelně rozšiřují. Proto dnes není výjimkou (tak jako tomu bylo kdysi) setkat se v rodném kraji s příjmením dosud neznámým, například na Chodsku s příjmením charakteristickým pro Moravu (Osička) a naopak.

Příjmení Johánek patří mezi méně časté. V žebříčku obvyklosti je na 5820. místě spolu s příjmeními Filla, Kulišťák (časté na Valašsku stejně tak jako na Chodsku Johánek), Marhoun, Nedělka, Robotka, Sedlecký, Tržil atd. Poprvé (podle mého dosavadního bádání) se s tímto pojmenováním setkáváme již ve 14. století, a to právě na již zmiňovaném Klatovsku. Zde žil a působil Johánek z Pomuku, české veřejnosti známý spíše pod označením svatý Jan Nepomucký. Přízvisko Johánek vzniklo poněmčením jeho křestního jména Jan (Johann). Jeho otec Velflín, rychtář a vrchnostenský úředník, byl patrně německého původu, ale sžitý s českým prostředím[11].[na začátek textu]

Příjmení Johánek se na Chodsku podle mého soudu poprvé objevilo brzy po bitvě na Bílé hoře. Nositel tohoto příjmení sem pravděpodobně přišel z Klatovska, kde byl rod Johánka i v 17. století velice rozvětven. Nejstarší kořeny rodu Johánků na Chodsku nalezneme v Chrastavicích. Matrika narozených dětí je zde bohužel vedená až od roku 1632. Jako první je zde zmiňovaný Jan Johánek se svojí ženou Kateřinou (rodné příjmení bohužel v matrice není uvedeno), kterým se 24.8.1632 narodila dcera Dorota. Dorota ale s velkou pravděpodobností byla jejich druhorozeným potomkem. V 17. století totiž v Chrastavicích žil Vavřinec Johánek, který zemřel 19.11.1696 v 70 letech. Jeho datum narození tedy spadává do období kolem roku 1626. Pokud se do svých 50 let do Chrastavic také on nepřistěhoval z Klatovska, byl synem Jana Johánka a jeho ženy Kateřiny. V matrikách jiných obcí na Chodsku jsem se do konce první třetiny 17. století s příjmením Johánek nesetkal. Z Chrastavic se Johánkové během staletí rozšířili po celém Domažlicku. Dnes není výjimkou, když v některých obcích žijí 2 - 3 rodiny Johánků a myslí si, že nejsou příbuzní…[na začátek textu]

V tomto souboru naleznete rodokmenový „strom“ jedné větve Johánkova rodu. List 1 obsahuje údaje o nejstarších zmapovaných předcích do poloviny 19. století, z druhého listu se dozvíte informace o příbuzných žijících v posledních 180 letech. Posunem kurzoru na dané jméno se objeví údaj s místy pobytu osoby během jejího života (na prvním místě je místo uvedené v matrice jako místo narození), dále pak u oddaných po středníku následuje písmeno „O“ s datem sňatku. Kliknutím na jméno osoby pokrevně patřící do našeho rodu otevřete dokument s podrobnými informacemi o jejím životě a životě jejích nejbližších, případně s dalším odkazem na fotografie, které se daných příbuzných týkají.

Na těchto stránkách nebudu zveřejňovat bližší údaje o osobách žijících a nebo v nedávné době zemřelých. Všechny tyto informace jsou však kterémukoliv členu našeho rodu k dispozici.[na začátek textu]

[1] Harenberg, Bodo. Kronika lidstva. 7. vyd. Praha : Fortuna Print, 2003, s. 9

[2] Mužík, P., Šestáková, R. Soupis matrik vedených na území okresu Domažlice v letech 1592 – 1949. Horšovský Týn : Okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně, 1983, s. 7

[3] Moldanová, D. Naše příjmení. 2004

[4] Dostupné na World Wide Web : <http://www.mvcr.cz/statistiky/jmena/mcetn.xls> [25.11.2005]

[5] Baar, J. Š. Hanče. 7. vyd. Praha : Novina, 1939, s. 14-15

[6] Dostupné na World Wide Web : <http://www.narodsobe.cz/clovek/dorozumivani/jazyk/jazyky_prirozene/indoevropske_jazyky/slovanske_jazyky/cestina/Puvod_ceskych_prijmeni.htm> [25.06.2006]

[7] CD Český telefon 2001 - telefonní seznam firemních a bytových stanic na CD

[8] Dostupné na World Wide Web : <http://www.angelfire.com/ny/ZODMRAKOV/motlumacov.html> [08.12.2005]

[9] CD Český telefon 2001 - telefonní seznam firemních a bytových stanic na CD

[10] Severní Čechy - pracovní příležitosti

Plzeň, Praha - pokud by Johánek bylo příjmení původem městské, muselo by být v Plzni i Praze více rozšířeno

[11] Kolektiv autorů. Kronika českých zemí. 2. vyd. Praha : Fortuna Print, 2003, s. 193